Evan Hunter - Tajemství domu Bordenů

Autor: Evan Hunter

Název: Tajemství domu Bordenů/Lizzie

Žánr: román

Počet stran: 368

Nakladatelství: BB art

Rok 1. vydání: 1984

Anotace.

Kniha přináší pravděpodobné vysvětlení nikdy nevyřešeného případu z konce 19. století v městě Fall River (Massachusetts). Jedná se o vraždu pana Bordena a jeho druhé ženy, ze které je obviněna dcera oběti Lizzie A. Bordenová. Nikdy však nebyly nalezeny žádné důkazy, a proto byla Lizzie prohlášena za nevinnou. 

Vlastní názor.

Na knihu jsem narazila úplnou náhodou v knihovně. I přestože se snažím vyhýbat hlavně v televizi všemožným kriminálkám, které běží snad na každém programu, Agatha Christie i A. C. Doyle mě stále lákají. Je tomu i tak v případě různých nevyřešených záhad, které člověka prostě fascinují. Už jen z pomyšlení, že jsou na světě věci, kterým nikdy nikdo nepřijde na kloub, mi mrazí v zádech. Právě takovou záhadou se zabýval autor této knihy. 

Knihu můžeme rozdělit na dva druhy kapitol. Prvním druhem jsou kapitoly odehrávající se během výslechu, ať už obžalované nebo spousty dalších svědků, které jsou založeny na faktech a téměř totožných výpovědí během procesu. Druhým typem jsou fiktivní kapitoly, které sledují Lizzii Bordenovou na cestě po Evropě ještě před vraždami. 

Hned na začátku se čtenář seznamuje s plánkem domu, který mu pomůže se lépe orientovat ve výpovědích. Ne vždy plánek stačil. Jelikož bylo svědků mnoho, občas jsem měla problém se ve výpovědích vyznat. I výpovědi obžalované mi někdy přišly zmatené a možná až příliš rozvleklé. Proto jsem asi ve třetině začala litovat, že jsem si během čtení nepsala nějaké schéma, abych výslechům lépe porozuměla. 

Další věc, co mi trošku vadila, byla francouzština. S francouzskými výrazy se čtenář setkává především ve fiktivních kapitolách z Evropy. Bohužel tyto fráze nebyly nijak přeloženy, i kdyby jen v poznámce pod čarou, takže mně jako člověku, který dokáže přečíst jen Moulin Rouge, merci a deja vu, možná několik podstatných informací uniklo.

Tato kniha vyžaduje trpělivost, protože na začátku nemusí dávat čtenářovi smysl. Jelikož jsem si před samotnou četbou o Lizzii přečetla na internetu článek, byla jsem trochu v obraze a nečekala jsem rozuzlení. Ale stejně jsem jsem byla zvědavá, jak kniha skončí. To byl ten důvod, který mě hnal dál ve čtení. Nejzajímavějších bylo asi posledních sto stran. Kdy vám výpovědi trošku do sebe zapadají a ani vám nepřijde, že to, co čtete, je vlastně pouhá fikce. Která se však možná blíží skutečnosti. Takže doporučuji vytrvat.

Tip.

V roce 2014 byl natočen film podle této knihy.